Stručný historický přehled
Jednota bratrská má v naší zemi i ve světovém měřítku pozoruhodnou historii. Kdo by neznal jména jako Jan Blahoslav nebo Jan Amos Komenský, kteří byli biskupy této církve, ale jejichž vliv překročil církevní hranice a výrazně se zapsal v oblastech jazykovědy a literatury, muzikologie a zejména pedagogiky. V některých zemích měli misionáři Jednoty bratrské takový vliv, jako u nás bratři Cyril a Metoděj. Dějiny této církve však nejsou spojeny jen s velkými jmény, ale i s tisíci pro nás anonymních lidí, kteří toužili po čistém životě na základě pravdy, kterou poznali.
Vznik Jednoty bratrské a první období její existence
Vznik Jednoty bratrské navazuje na dobu po husitských válkách, které sice byly vedeny na obranu víry a svědomí, přinášely však mnoho utrpení. Lidé, kteří považovali násilí za neslučitelné s křesťanstvím, viděli, že je nutné začít s obnovou církve znovu a jinak.
Jedním z nich byl Petr Chelčický. Přestože byl sedlák, byl velmi vzdělaný a studoval spisy reformátorů Viklefa a Husa. Ve svých spisech, z nichž nejvýznamnější jsou Postila a Síť víry pravé, se Chelčický důrazně stavěl proti násilí. Organizačního vedení vznikajícího hnutí se ujal Bratr Řehoř, který odešel se skupinou stoupenců Chelčického myšlenek roku 1457 nebo 1458 do Kunvaldu u Žamberka ve východních Čechách. Příchod Bratří do Kunvaldu je obecně považován za vznik Jednoty bratrské. Přesné datum není známo, všeobecně je však uváděn rok 1457 a jako památný den se celosvětově připomíná 1. březen.
Kunvald, domek Na sboru. Tady to všechno začalo. Na obrázku jsou členové sboru Jednoty bratrské v Ostravě, kteří Kunvald navštívili v roce 2007 během své sborové dovolené v Orlických Horách. (Foto: Renáta Gebauerová)
Zpočátku se bratři nazvali „Bratrstvo zákona Kristova“ a rozhodli se řídit jen Kristovým učením. Vytvářeli velmi uzavřenou společnost s přísnými pravidly. Za své členy nepřijímali měšťany, vojáky, obchodníky, šlechtice, ani vzdělané lidi. Chtěli tím své sbory ochránit před vlivy, které byly dle jejich mínění v rozporu s Kristovým evangeliem. Nechtěli se nazývat církví a učili, že Církev Kristova je jen jedna a žije v různých širších společenstvích - „jednotách“.
Přes uzavřený životní styl a začínající pronásledování byla Jednota pro své okolí přitažlivá a začala se rozrůstat. Jejím členem se stal mimo jiné i Lukáš Pražský, pod jehož vedením Jednota opustila dosavadní asketický směr a stala se komunikativní a otevřenou.
Ve snaze najít někde ve světě čistou a „ryzí“ církev, ke které by se mohli připojit, podnikli někteří bratři roku 1498 cesty na Balkán a do Itálie, do Palestiny a Egypta a do Ruska. Protože takovou církev nikde nenašli, hledali i nadále vlastní cestu.
Roku 1528 vydal král Vladislav Svatojakubský mandát, jímž Jednotu postavil mimo zákon. Povolena zůstala pouze víra katolická a podobojí (husitská), pro členy Jednoty platil zákaz scházení, byly páleny její knihy a její příslušníci byli vězněni. Mnozí odešli do vyhnanství do Pruska, Polska a na Moravu.
Právě Morava s vlastním zemským zřízením a větší náboženskou snášenlivostí se stala střediskem Jednoty. Tehdy jí vedl Jan Blahoslav, spisovatel, filolog, muzikolog, pedagog a překladatel Nového zákona. V kralické tiskárně vycházely nejrůznější knihy a zpěvníky. Šestidílný překlad Bible (Bible kralická) vycházející v letech 1579 – 1593 patří dodnes k největším klenotům české literatury. Český národ se stal pátým na světě, který měl celou Bibli přeloženou do vlastního jazyka přímo z jazyků původních (z hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny).
Roku 1609 zajistil Rudolfův majestát všeobecnou svobodu vyznání. Té se však bratři netěšili dlouho. V bitvě na Bílé hoře byla česká protestantská šlechta poražena, nastalo pronásledování nekatolíků a o rok později došlo na Staroměstském náměstí k popravě 27 českých pánů a rytířů. Roku 1624 byli ze země vypovězeni protestantští kazatelé a roku 1627 všichni, kteří nechtěli přistoupit ke katolictví. Zemi tehdy opustilo přes 200 tisíc vzdělaných lidí – jedním z nich byl i biskup Jednoty bratrské a pedagog Jan Amos Komenský.
Jan Blahoslav a Jan Amos Komenský, dvě nejznámější osobnosti staršího období dějin Jednoty bratrské (Zdroj: Wikipedia.org)
Obnovení Jednoty bratrské
Po bitvě na Bílé hoře hledali mnozí útočiště v zemích s protestantskou vrchností, tedy v Polsku, na Slovensku a v Německu. Za těmi, kteří zůstali, přicházeli z Pruska cestující kazatelé. Povzbuzovali hlavně bratry na severní Moravě, zejména v okolí Suchdola a Fulneku, kde byly silné sbory Jednoty bratrské. Přinášeli knihy a udržovali spojení se světem, i když jim hrozilo zatčení, mučení a smrt. Jedním z těch, kdo Moravu navštívili, byl Kristián David. Ten dostal slib od saského šlechtice Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, že se na jeho panství mohou exulanti usídlit. Roku 1722 Kristián David odvedl první skupinu exulantů ze Suchdola a nedaleko Žitavy založili obec Herrnhut (Ochranov).
Zvonice v Herrnhutu (Ochranově) připomíná počátky obnovené Jednoty bratrské (Foto: Tomáš Oliverius)
Zinzendorf se sice snažil, aby bratři splynuli s luterskou církví, oni se však chtěli řídit řády Jednoty bratrské, a to i za cenu, že budou muset odejít a znovu hledat svobodu. Když se Zinzendorf s bratrskými řády blíže seznámil, umožnil jim setrvat a dokonce se k nim sám připojil.
V Herrnhutu začala nová etapa dějin Jednoty bratrské. Jako památný den její obnovy se připomíná 13. srpen 1727. Tato obnovená Jednota bratrská je známá zejména svým misijním zápalem a obětavým životem. Během 20 let založili bratři více misií než celá protestantská církev v uplynulých dvou stoletích. Za 30 let vyšlo z jediného městečka celkem 226 misionářů do všech kontinentů. Přicházeli většinou k neopovrhovanějším etnickým skupinám:
1732 k černým otrokům na Karibské ostrovy,
1733 k Eskymákům do Grónska,
1734 k Laponcům,
1735 k indiánům v severní a Jižní Americe,
1737 do jižní Afriky, Guineje, Estonska, Litvy a Ruska,
1738 na Cejlon,
1739 do Alžíru a Cařihradu,
1742 ke Kalmykům,
dále do Egypta, Etiopie, Indie, na Labrador, na Jamajku, do Nikaragui, Austrálie, Himalájí, Izraele …
Bratři přicházeli do míst, kam se jiní báli, a nepřicházeli s pocitem nadřazenosti „bílých pánů“, kteří jdou civilizovat divochy. Žili mezi domorodci a pracovali s nimi. Protože se jako běloši nemohli stýkat s černými otroky, kteří nebyli považováni za lidi, byli ochotni sami se stát otroky, aby s nimi mohli žít. Majitelé plantáží to nedovolili, ale nakonec jim umožnili k otrokům přístup.
Jednota bratrská dnes
Jednota bratrská se mohla vrátit do Českých zemí a obnovit práci až v roce 1867. V počátcích nesměla užívat své původní jméno a byla státem uznána jako „Evangelická církev bratrská“. Po svém příchodu do země otců založila nejprve sirotčinec v Čermné v Orlických horách. V roce 1870 vznikl její první sbor v Potštejně. Až od roku 1921 se opět mohla nazývat Jednota bratrská.
Ve světě užívá tato církev starý latinská název Unitas fratrum. V Německu působí jako Brüder-Unität nebo Brüdergemeinde. Protože do Ochranova přišli exulanti z Moravy, je ve světě známá jako Moravian Church, ve španělsky mluvících oblastech Iglesia Morava.
Jednota bratrská měla u nás řadu sborů i za komunistického režimu. Totalitní moc však omezovala jejich svobodu, bránila všem aktivitám a kontrolou nad církvemi držela sbory v izolaci od svého okolí. Činnost církve se tehdy zaměřovala zejména dovnitř sborů.
Dnes Jednota bratrská působí ve 23 sborech převážně v Čechách a hlásí se k ní přibližně 3500 členů. Provozuje základní školy v Liberci, Hradci Králové a Nové Pace a má mnoho dalších sociálních aktivit – Diakonie, Mateřská centra, preventivní práce s dětmi a mládeží atd.
